17# Never lose your pride

All wrapped up in her winter wardrobe
She hurries back so fast

Winter Wooskie

Kehehehe. Zase jsem vám někam utekla, co?
Teda, er. V poslední době jsem schopná možná pak poslouchat Belle & Sebastian a plivat si do čaje. A mám snad všechny rukávy užmoulané a poslintané a pokousané. Ohh a. Začínám chápat, proč mi všichni koušou rameno. To tělové mléko s vůní kokosu je vážně k nakousnutí. c:
A v poslední době mám hroznou úchylku na obálky, držím v nich a na něch pomalu půlku svého života. Vlepila jsem jich pár do sešitu s náčrty a nastrkala jsem si do nich fotky, ústřižky,  papíry s náčrty a vesměs vše, co se mi dostane pod ruku. Zanedlouho do nich začnu skládat a balit do nich i lidi.
Yo, asi tak. Všechno se zdá být fajnově fajn a nevím, nesnažím se moc myslet, protože tím to vždy pokazím. Moc toho nemám co říct a hrozně koktám a nevím, prostě mi teď psaní nejde.  Tak aspoň pro zajímavost, na com momentálně pracuju:

Inspiration 1#

Hommhomm.
Jak jsem slibovala, článek trochu jiného rázu. Pár obrazů, které mě vždycky nakopnou dál a vesměs rády mě pošťuchují, abych nezastavovala. Doufám teda, že zaujmou i vás a třeba se i něco nového naučíte, nebo se necháte inspirovat, jako já.
Musím hned na začátku říct, že nejsem žádný expert, spíš hrozný laik.

Pro plný obraz stačí kliknout na jeho titul.

Gustav Klimt - Study of a Woman's Head

Gustav Klimt - Study of a Woman's Head 

( in Three-Quarter Profile for "Impurity" in the "Beethoven Frieze")
Aby bylo jasné, Klimt je má osudová láska a tenhle náčrt je důvodem toho všeho. Neptejte se, proč, ale žeru ho všemi desetimi. Vždy, když mám sek a nevím kde začít, tak si vzpomenu na toto.

#16 What makes you so damn sure you're that perfect, huh?

Pro změnu nohy.^^
~affection~

I can't explain you.
Someday's gone - TA-AR

(Nehhe, ten minuloroční album je ♥)

Je mi jasné, že v poslední době jsem si tak možná hryzala jazyk, takže mě moc nebylo slyšet, co?
Jsem hrozně zmatená, je ticho, až moc ticho, nezdá se mi to. Pravděpodobně na mě každou chvilku spadne piano, vzplanou mi vlasy nebo mi někdo ukousne levé ucho. (Nevadí, stejně mi u sluchátka funguje jen jedno.)
Nemluvě o tom, že jsem celá polepená, grr. Jakoby mě někdo polepil cizími emocemi, které se mnou nemají vážně nic společného. Jsem hotová výstava pocitů z blešáku, ehhe. A hlavně mi přijde blbé o nich mluvit, protože vážně netuším, co tu dělají a cítím se s nimi tak nesvá.
Teda, minule jsem něco podstrčila kámošce, ale i ta mi nakonec poradila jen to, ať jdu čuchat axe, nejlépe tamten čokoládový.
Jako malá (malá? kolik mi to bylo?) jsem hrozně žrala a to doslova tu reklamu na ni, však víte, čokoláda. A pak jsem měla ráda i tamtu na Ice-Tea, jak se ten chlápek sekne ve vzduchu, chhm. Bylo by hrozně fajn si někdy taky dát takového time-outa, že?

Vtipné je, že tohle dost utlumilo to, na co jsem chtěla zapomenout. Asi bych měla být ráda, že?  Měla bych si začít dávat pozor, co si přeju.

 

 Ale tohle vůbec není to, o čem jsem chtěla psát. Rozhodla jsem se blog trochu seškrábnout do kupy, znovu ho rozhýbat. Poslední dva měsíce jsem na něj kašlala a je mi to dost líto. Jsem hrozně ráda, že i tak jste to se mnou nevzdali a pořád sem chodíte, ani nevíte, kolik to pro mě znamená. :)
Takže se polepším. Zkusím psát i jiné, než tyhle egocentrické škrábance. V poslední době jsem se zažrala do víc tem a kdoví, třeba by zajímali vás. Ráda bych sem hodila pár autorů, kteří mě inspirovali, možná nějaké recenze, názory, snad i povídky a jiné kýchnutí z mé strany. Docela se na to těším - a doufám, že nejsem jediná, ehhe.

 

 

PS: Ohh a, taková maličkost, animace, kterou jsem někdy v noci začala a nedokončila, takže vypadá trochu, er, mimo, protože je hrozně seklá, ale něco se mi na ní líbí. 

Franks.