22# I left my pencils on the moon

Autoportréty mi nikdy nešli.

I want a perfect soul,

Creep - Radiohead

Původně jsem se chtěla dnes věnovat dalším, er, úvahám? Jsou to úvahy? Plivance se na to asi hodí víc. Whatever. Prostě jsem se snažila tvářit inteligentně při vydloubavání díry do nutelly, však mě znáte.
Jenže vždy jsem se vracela k výchozímu bodu → sobě ←. (Er. Ano, víme, že vždy píšu o sobě. Tentokrát se to ale ani nebudu snažit skrýt. Oki?)
Už jako maličká jsem běhala za lidmi a chtěla jim dokázat, jak úžasná vlastně jsem, prostě mě musíte mít rádi - jste si všimli co?
Má kariéra nadějného wannabe začala asi ve třech, kdy jsem byla jediná dívka v domě plném kluků, takže si umíte představit, že jsem dostala svoje. Ali jim ale chtěla ukázat, že není jen upípané kuřátko v sukničce s mašličkou na hlavě, ale má girls balls, tak ať ji nepodceňují. A už ani nevím proč, ale podařilo se mi rozříznout palec, což jsem brala minimálně jako boží znamení. Takže jsem běžela přes celý dům, palec od krve, s vítězným šklebem, že ha!, pořezala jsem se a každou chvíli mi odpadne půlka ruky, ale nebrečím, vidíte, vidíte, vidíte?
Myslím, že si toho nikdo ani nevšiml.

A teď, o třináct a půl roku později, pořád ještě běhám za lidmi, jen už ten palec jsem si stihla znovu přilepit. Jsem hrozný paradox, protože chci být jiná a nemám ráda lidi, ale zároveň mám úchylku na to, aby mě všichni měli rádi, takže ano, i ty. Je to, jako bych chtěla být nejlepší a nejhorší zároveň, je nemožné, abych vyhrála. A je to hrozně otravné, věřte mi.Dejme tomu, že díky tomu se pořád tlačím dopředu a to je super, že? Jenže ne v tak extrémním případě, jak je můj. Protože dokážu kvůli tomu nepředstavitelně hysterčit.

2# Artdump

I really fucked it up this time.

Mumford & Sons - Little Lion Man

*Slurp*

Taky se vám zdálo, že jsem v poslední době přidávala články až strašidelně často a začali jste se obávat o mé psychické zdraví? Tak vás asi víc než týdenní pauza uklidnila.
Jsem si ale jistá, že mou absenci naprosto pochopíte. Házela jsem karamelizovaný cukr do mléka.
Ohh god, o co se tu vlastně pokouším? Můžeme se tvářit, že jsem se učila na biologii, ale je všem jasné, že jsem se nějak dostala k videím o praskání balónů rukami. A pak, že jsem četla Clockwork Orange, ale velkou část jsem překousala na zeměpisu (Alexovi ostříhali nehty.. chápete.. prostě.. the horror, the horror!). Ale to mi nemůžete vzít, že jsem tři hodiny přeseděla na školním koncertě. Přesně. Ty tři hodiny bych jinak jistě věnovala dloubání do klávesnice a ne třeba, er, vyškrabování zbytků karamelizovaného cukru ze spodku hrníčku.
Right?
Whocaresanyway.

Máte tu ale další díl artdumpu. :'3Tentokrát čistě holčičí.

Znáte to, když trochu vylejete čaj a pak se vám hrníček přilepí na stůl? Ali se to stává pořád.

Internet killed television

Chmm~chmm.
Poslední dny prakticky trávím sezením na zemi, olizování čokoládové polevy z koblih a neverending znásilňování play buttonu na youtube a nekonečným whaismylife-ováním, tak mě napadlo, že bych se s Vámi třeba mohla podělit.

Mottem dnešního článku je >>Let's procrastinate together!<< :3

Hodlám vám teda představit mé oblíbené youtubery. Vesměs si myslím, že youtube má hrozně zajímavou komunitu, so, třeba na to někoho nového namotám. A pak, je zajímavé, jak yt svým způsobem vyžralo kus televize, aspoň v mém případě dost velký. (Málokdy zapnu televizi sama od sebe.)

Jména jsou rovno linky na jejich channely a  v textu je jich pár na několik konkrétních videí, takže kdyby vás někdo zaujal, zkoušejte tam.(Všechno tučným v textu → link.)

Pokud nemáte nervy na samotný článek, aspoň se podívejte na otázky na konci.

Artdump 1#

It's a revolution I suppose.

Radioactive - Imagine Dragons

U Ali nastala silná, naprosto nepochopitelná britizace. Celé dny sedí nad čajem v límečku a černé sukni, kouše si prsty nad britskými youtuberi, poslouchá BBC Radio, má na spotify nastavený Top List v UK a nevím, rovnou si nechám vytetovat union jacka, co si myslíte?
Mračící fázy z minulého článku jsem oplivala, stejně mi byla k ničemu. :3
A má týden volna a hned několik nápadů na články, jeden docela rozepsaný, takže se i budu snažit být aktivní.  V poslední době mě zase chytá chuť psát delší články, yayy! n_n
Prozatím tu máte několik náčrtů, pro změnu dokonce jeden mimo Deepside. Er, s největší pravděpodobností jste si všimli, že 99% mé tvorby se točí kolem nich, co? A teď si představte, že jim diriguju životy už skoro dva roky.
Většinou ty náčrty používám jen jako ilustraci k článkům a samostatně zveřejňuju jen hotové, ale zas jich zbyde takhle plno nevyužitých, takže tu jich pár máte. Ehh, opakuju se, ale kritika vždy potěší. Ale zas berte do úvahy, že tohle nejsou hotové obrazy.
*nedokážu se dostat k samotné tvorbě, gahh*
Okok, jsem ticho, fajn?

 Jacoby&Frankie, pokud by je někdo nespoznal (je mi jasné, že mích škrtanců písma jde něco těžko vyčíst). Jankie, maybe? Tak to mám aspoň uložené.
(Proč mi tenhle obrázek tím stínováním připomíná tamtu čokoládovou milku s fleky bílé čokolády? :D)

21# You obviously didn't want to stick around

Rychlerychlerychle předtím, než zapomenu. Koho baví číst mé, toto, úvahy nad témami jak tu a tu?

 Oh, oh, oh.
Oh - Kate Nash

Moc jsem se nudila.

6löhöhöhöhö. Cpu do sebe už třetí kokosovou čokoládu. A vážně netuším, co se sebou budu dělat, až nebude. Je poslední.
Mám dopsanou práci o Klimtovi, yayy! A má přes 3.000 slov, oops.
Upřimně? Netuším, jak jsem to zvládla. Hotový zázrak to je. Celý týden jsem jen pištěla nejen nad Dan(isnotonfire)em a kousala si uši kvůli jeho akcentu. A word mi dost agresivně blikal dole na liště, že se už asi před hodinu zapnul a tak, ale who cares?
Ne, vážně netuším, kam dál se svým životem, takže prakticky lížu vše, co má jen náznak british english a moc se necuká.
Wait, nějak divně jsem si natáhla nohu. Er. Ok. Už je to v pohodě. c:
Kde jsem to byla? Ohh ano. O tom, jak vymazané vše v poslední době je. Teda, nevzpomínám si, kdy jsem psala o tom, že jsem si natáhla nohu. Höhöhö.
Ooo áno. Ptáte se, jak dopadl bál?
Znáte to, když máte hrozně hezkou kamarádku, kterou všichni chválí a utírají si nad ní slinku a staví ji modlu a vy byste si nejraději prostě natáhli přes hlavu papírový sáček s dírkou, přes kterou byste si mohli strčit brčko a někde v rohu srkat jahodový džus? (Ten bych si teď dala tak či tak.)
Takže se rozhodnete trochu skopat kvůli jisté událost  - a v konečném výsledku dostanete něco jako 'wow, máš sukni, vypadá to divně' a 'jaký nezvyk, vidět tě v sukni'. Ohh a. 'Máš super vlasy'. (It's something) Děkuju. Týden jsem si je nečesala, pak do nich nastrkala natáčky, chvilku je sušila a houpala nohami a stihla si vydloubat novou ránu na noze a bylo hotovo. c:
Krom toho jsem hrozně socialy awkward. Pokud vám přijdu odvěci z článků se svým jakože-humorem, tak mě nechtějte zažít naživo. Na otázky reaguju, až když mi vrazíte něco dost hluboko do hlavy.
Kašlat na to. Zním jako nějaká ztracená čtyřicátnice, trpící krizí středního věku se zalomenou patou. Hlavně, že pořád máme jahodový džus a roh.
(Vlastně ne. Zítra si koupíme. Ten džus myslím.)
Whatever. Jsem si jistá, že jste všichni děsně nadržení z toho, jak vám popisuju mé dny, co? c:
Oke, ono se toho stalo trochu víc, třeba, er, dneska jsem mohla jít na koncert Born of Osiris ale nakonec nešla protože rodiče si myslí, že mají too skinny jeans.
A školní tiskárna je hrozně ívl.
A nikdy jsem si nemyslela, že budu po nocích číst Times.
A tak.
Víte co? Obohatím vás několika blbostmi, co je mám poházené v počítači.

20# Skinny Bitch

Velice stylově nahozená
Franks.

Lick your eyes and mine and then hit me.
Franz Ferdinand - No you girls

Chmmchmm, v poslední době jsem četla řadu článků o tom, že baculky jsou hezké a it's okay to be a big girl a že naše Prokrustovská společnost je na ně hnusná a vesměs, lov na nedokonalé je už nezdraví a you should feel bad. Takže jsem si řekla, že bych mohla něco inteligentního plivnout i já. (A taky se už asi hodinu a půl dívám na Pewdse a nikam to nevede.)
Tak upřímně, kdokoliv vzpomene nadváhu, tak se mi jako první vybaví standupy Rickyho Gervaise. Což je docela, er, nevhodné, protože pokud někdo Rickyho zná, tak ví, že rád dloube do všeho, co vám trčí z oblečení. Na druhé straně, on sám ví, jak vypadá a má hranice baculatosti trochu posunuté, než většina z nás.
Whatever.
Přijde jen mě ironické, že pokud někoho praštíte do hlavy s tím, že sakra, holka, pomalu ti můžu spočítat žebra, jíš vůbec, (*polkne poslední kousek koblížku a utře si ústa, které ma jinak celé od cukru* 'whatcha think?'), vše je ok, ale v momentu, co se někdo ozve, aby sis konečně povytáhla ty jeany, protože ti na zadek tečou záda, tak you are so going to hell for this. (Ano, přeháním. Ano, v obou případech.)
Ne, vážně. Taky si chci přečíst celé knihy o tom, že je naprosto v pohodě, když jsem trochu chudší než zbytek a marně se budu cpát kondenzovaným mlékem, asi to těžko to změním a nemám na to až nezdravě tlačit. A že možná mám půlku dětství pokašlanou tím, že se mi smáli za mé nohy, ale lidi jsou prostě svině, s tím nic nenaděláš.
Člověk by se měl mít rád, jaký je, i s kostnatými rameni a kruhy pod očima a splastnutými vlasy a rozhryzanými nehty a natrhnutými rty, right?
Ať se teda přihlásí ten, kdo chce být hezký jen pro sebe. c:
Prý všechno začíná někde tam uvnitř. Pokud se ptáte mě, tak - bullshit. Pokud chceme být tak hrozně umělecký, tak řekněme, že celé naše vnitřní já je prosklená hala, ve které se neodrážíme jen my, ale i ti ostatní, hezky donekonečna. A je jen na nás, nakolik vnímáme sebe a nakolik naše okolí. Ale je snad nemožné ho úplně ignorovat. (Pokud teda nevypneme světlo. Našel už někdo konečně ten vypínač?)
To mi připomíná. Věděli jste, že není nic horšího, než stát mezi dvěma zrcadli?

Not the ordinary one

Cold and alone, it suits you well.

P!ATD - Let's kill tonight
(Netuším, co to se mnou je, ale už druhým týdnem poslouchám jen je a FOB)

Nehhe, slibovala jsem onu valentýnskou povídku, tak ji tu máte. (':
Aby bylo jasné, za
a) není valentýnská, protože i když jsem těma dvoum, teda, Franks a Bastiemu řekla, ať se chovaj, tak dělali to, co chtěli
b) jídlo je stejně more fun.
Jinak, abyste nemuseli mrkat moc překvapeně, trochu poukazuju na ty, co mají raději zvířátka, než lidi - včetně tady Franks. Aby bylo jasné, nikoho nekritizuju a ani se nepokouším tvářit chytře. Er.  Neberte to vážně.
Ohh a. Tentokrát bez ilustrace. Až tak evil jsem.
Narychlo pro vysvětlení, pokud jste tu poprvé&neznáte mé charaktery: Bastie je nemrtvý a Franks je nakažená jakýmsi druhem 'polobožství', dejme tomu.

A než zapomenu - moc děkuju za opravu Ans. (':

»Kapp.« Hustá, mrtvě růžová kapka s narudlým středem dopadla na kamenné schody, kde se roztříštila na desítky menších. Zatím se na špici levného sáčku shromažďovala další, tentokrát o něco tlustší. Pohupovala se sem a tam, čekala na ideální moment – a pak se konečně pustila. O několik sekund později a necelý metr dál narazila nosem přímo do rohu dalšího schodu, po kterém rovnou stekla.

#19 I don't care what you think as long as it's about me.

Hell or Glory, I don't want anything between.
She's my Winona - FOB

Ještě nějak spřed Vánoc. Překreslila jsem jednu fotku -
no hádejte koho -
takže na to nějak extra nejsem pyšná,
ale líbí se mi ten nosánek.^^

Držte mi palce, abych si nevylila čaj na klávesnici. Jsem moc líná na to, abych vylezla z postýlky, takže teď tu balancuju na jednom kolenu s notebookem a na druhém s čajem, ehhe. c:
A tak. Strašně dlouho jsem nepsala nic delšího, right? Třeba dnes něco skopu.
Asi jste si všimli nového obrázku v menu. Je to sketch k trochu většímu projektu, který pravděpodobně asi zase nedokončím, ale líbil se mi & blondýnka mě už nudila. Část jsem kreslila na základě jedné fotky, kdyby někomu přišlo vykroucení končetin náhodou povědomé. (ještě pořád nemám modelky na to, abych nimi mohla kroutit, jak jen chci.)
Mám tu puštěného »The Omen«, zná ho třeba někdo, er? Mám stáhnutý remake z roku 2006, kdyby něco, Dostala jsem se k prvním pár sekundám, ale jsem docela zvědavá, co z toho bude. Většinou se na horrory moc nechytám, tím chci říct, nekousám u toho do peřiny, ale na druhé straně se na ně docela rádá dívám, když na to mám tu správnou náladu. Pokud se mě ptáte na naprostého favorita, tak je to Braindead - v životě jsem se u ničeho tolik nenasmála. (Kdo zná, ví.) I když mi teda vzal chuť na puding asi na měsíc, ehhe.

Dunst

I'm in love with my own sins
FOB - American Suitehearts

Omfgjsoubaaaaaaaaack.

Po delší době jsem se vám rozhodla hodit nějaký pořádný, dokončený obraz. :3 Vážně, doslova nevěřím, že jsem byla schopná dokonce splácat, v poslední době vždy kousnu do náčrtu a tím to hasne.

A k tomu je to Franks, kterou jste tu vesměs jednu dobu nepotkali - naposled na animaci tu, myslím.

Chmm chmm, už ani nevím, co dodat, celej jazyk mám stejně nateklý z toho, jak jsem si ho dokousala, že jesus, vážně jsem něco dokončila. (a tak. mám ve zvyku se probouzet s krvavými rty a nemám any fucking idea, proč.)

Co tím chtěl autor říct: Že mlha a dým je super vsuvka a nechce se mu spát milostný dopis jako úkol do školy, to hlavně. (Oke no, asi jsem si prošla víc věcmi při kreslení, ale ve zkratce vážně jde o tohle.)

Chudák má zaspatou nohu, ale jinak jsem relativně spokojena. Co si myslíte Vy?

A tak. Pálím si dočíst povinnou četbu z aj. Dostali jsme ji dnes a chci ji mít rychle za sebou, abych se dál mohla věnovat Bartimu. 

18# A little too late

*cough*

Ani se už nebudu tvářit, že jsem se pokoušela aspoň kopnout pravačkou do blogu, protože to prostě tak není.
Dejme tomu že jsem byla celé dny zaseknutá v skleničce od nutelly a nějak se mi nechtělo vylézt. :3
Ale rozhodně vám teda neplánuju popisovat, že posledních pár dnů se pokouším vyškrábat zbytky čokolády a oříšků spoza nehtů, že. Tentokrát mám totiž normálně důvod, 3x yayy! (I když je mi jasné, že všechny vás děsně baví číst mé skuhrání pod lavice, right?)

Trochu opožděně jsem se rozhodla sepsat svůj knižní plán na rok 2013. Je to vlastně část projektu, který skopala naše Nells, kterou můžete znát z Booklandu (Pokud ne tak na, tu máte link. Povinně se na její a Ansin blog aspoň usmějte, vážně za to stojí.)

Ale k projektu, hmm hmm. *pročítá si manuál* Mám vám sem naškrábnout pár knih, které bych ráda přečetla tento půlrok. Hahh. Not a big deal. Můj to read list konkuruje počtem položek sumě doteď vydaných knih.

1.  Bartimeu-au-er Bartiho trilogie

   Popravdě, už čtu první díl a asdfghjkl. Myslela jsem si, že jsem vyrostla z fantazy ale NO WAY. Tady Barti mi pořádně nakopal zadek. :3 A jako osobní úspěch beru, že to čtu v dojč - hrozně pomalu, za tři dny +/- jsem prokousala nějakých 400 stránek. Ale stojí to za ten čas a vyžrané krabice keksů.
   Btw., nečtěte recenze na gr, je tam plno škaredých věci. Zase. (Nebo jsem jediná, která je potom tak trochu rozčarovaná?)
   

2. Verblendung

   Známější i jako první díl Millénia. Dostala jsem ho už na Vánoce, ale *cough* jsem se k němu nikdy nedostala *cough*. Nicméně, tento půlrok to plánuju napravit.

3. Divergence

   Tady Divergenci mi strkají pomalu pod nos na každém rohu, takže už normálně beru jako svou občanskou povinnost si ji K O N E Č N Ě přečíst.

Takže, tím bychom to měli.(: Myslím, že jsem zadání splnila dokonale, mám přesně 3(když počítáme trilogii jako jednu)-5(když počítáme trilogii jako tři) knihy. Packu na to.

A co Vy, máte nějakou vyhlédnutou kořist? Klidně mi můžete i něco doporučit, však víte jak, dlouhé
cesty metrem. Nebo se rovnou zapojte do samotného projektu, který najdete tu.

Není nic úžasnějšího, než ruce od atramentu. x3

 

PS: Pokusím se zase trochu skopat blog.

17# Never lose your pride

All wrapped up in her winter wardrobe
She hurries back so fast

Winter Wooskie

Kehehehe. Zase jsem vám někam utekla, co?
Teda, er. V poslední době jsem schopná možná pak poslouchat Belle & Sebastian a plivat si do čaje. A mám snad všechny rukávy užmoulané a poslintané a pokousané. Ohh a. Začínám chápat, proč mi všichni koušou rameno. To tělové mléko s vůní kokosu je vážně k nakousnutí. c:
A v poslední době mám hroznou úchylku na obálky, držím v nich a na něch pomalu půlku svého života. Vlepila jsem jich pár do sešitu s náčrty a nastrkala jsem si do nich fotky, ústřižky,  papíry s náčrty a vesměs vše, co se mi dostane pod ruku. Zanedlouho do nich začnu skládat a balit do nich i lidi.
Yo, asi tak. Všechno se zdá být fajnově fajn a nevím, nesnažím se moc myslet, protože tím to vždy pokazím. Moc toho nemám co říct a hrozně koktám a nevím, prostě mi teď psaní nejde.  Tak aspoň pro zajímavost, na com momentálně pracuju:

Inspiration 1#

Hommhomm.
Jak jsem slibovala, článek trochu jiného rázu. Pár obrazů, které mě vždycky nakopnou dál a vesměs rády mě pošťuchují, abych nezastavovala. Doufám teda, že zaujmou i vás a třeba se i něco nového naučíte, nebo se necháte inspirovat, jako já.
Musím hned na začátku říct, že nejsem žádný expert, spíš hrozný laik.

Pro plný obraz stačí kliknout na jeho titul.

Gustav Klimt - Study of a Woman's Head

Gustav Klimt - Study of a Woman's Head 

( in Three-Quarter Profile for "Impurity" in the "Beethoven Frieze")
Aby bylo jasné, Klimt je má osudová láska a tenhle náčrt je důvodem toho všeho. Neptejte se, proč, ale žeru ho všemi desetimi. Vždy, když mám sek a nevím kde začít, tak si vzpomenu na toto.

#16 What makes you so damn sure you're that perfect, huh?

Pro změnu nohy.^^
~affection~

I can't explain you.
Someday's gone - TA-AR

(Nehhe, ten minuloroční album je ♥)

Je mi jasné, že v poslední době jsem si tak možná hryzala jazyk, takže mě moc nebylo slyšet, co?
Jsem hrozně zmatená, je ticho, až moc ticho, nezdá se mi to. Pravděpodobně na mě každou chvilku spadne piano, vzplanou mi vlasy nebo mi někdo ukousne levé ucho. (Nevadí, stejně mi u sluchátka funguje jen jedno.)
Nemluvě o tom, že jsem celá polepená, grr. Jakoby mě někdo polepil cizími emocemi, které se mnou nemají vážně nic společného. Jsem hotová výstava pocitů z blešáku, ehhe. A hlavně mi přijde blbé o nich mluvit, protože vážně netuším, co tu dělají a cítím se s nimi tak nesvá.
Teda, minule jsem něco podstrčila kámošce, ale i ta mi nakonec poradila jen to, ať jdu čuchat axe, nejlépe tamten čokoládový.
Jako malá (malá? kolik mi to bylo?) jsem hrozně žrala a to doslova tu reklamu na ni, však víte, čokoláda. A pak jsem měla ráda i tamtu na Ice-Tea, jak se ten chlápek sekne ve vzduchu, chhm. Bylo by hrozně fajn si někdy taky dát takového time-outa, že?

Vtipné je, že tohle dost utlumilo to, na co jsem chtěla zapomenout. Asi bych měla být ráda, že?  Měla bych si začít dávat pozor, co si přeju.

 

 Ale tohle vůbec není to, o čem jsem chtěla psát. Rozhodla jsem se blog trochu seškrábnout do kupy, znovu ho rozhýbat. Poslední dva měsíce jsem na něj kašlala a je mi to dost líto. Jsem hrozně ráda, že i tak jste to se mnou nevzdali a pořád sem chodíte, ani nevíte, kolik to pro mě znamená. :)
Takže se polepším. Zkusím psát i jiné, než tyhle egocentrické škrábance. V poslední době jsem se zažrala do víc tem a kdoví, třeba by zajímali vás. Ráda bych sem hodila pár autorů, kteří mě inspirovali, možná nějaké recenze, názory, snad i povídky a jiné kýchnutí z mé strany. Docela se na to těším - a doufám, že nejsem jediná, ehhe.

 

 

PS: Ohh a, taková maličkost, animace, kterou jsem někdy v noci začala a nedokončila, takže vypadá trochu, er, mimo, protože je hrozně seklá, ale něco se mi na ní líbí. 

Franks.