Monday, October 29, 2012

11# Cheap bottles of wine

Cause it isn't my heart, it isn't my fault
Russian Red - Cigarettes
*kašel* Ano, zase jsem trochu sklouzla, jenže jsem *insert random likeable reason*.
Ne, vážně. Pokazil se mi tablet. *minutka ticha* Ale mám nový! :D
Aby bylo jasné: tento jsem už měla asi 4 roky a pokud je nějaký problém s těmi od Wacomu, aspoň teda se starou generací, tak je to strašně nepraktický kabel. (Nebo jsem jediná, co ho pomalu neměla kam tahat a pořád o něj zakopávala?) A ve zkratce se mi tak perfektně polámal, že to možné není. A jakousi náhodou jsem se právě nedávno dověděla o novém modelu a jako bonus mám zanedlouho narozeniny, ehhm, takže, jedno dalo druhé a už mám doma vlastně i jeho mladšího bratříčka. :'3
(Netušíte, kolik jsem kvůli tomu stresovala a jak rozkousané nervy jsem měla. Celé 3 dny jsem si neměla čím kreslit na notebooku, měla jsem hotové abstinenční záchvaty. Nahh, vůbec nejsem závislá.)
A k tomu jsem zase začala hezky číst, chmm, za tento víkend jsem přečetla The fifth Elephant od Pratchetta v angličtině. Ok, bylo to do školy a tak, though je to naprosto awesome, ale tak, co máme asi čekat od Terryho, right? (Nedávno jsem si vypočítala, že by už bylo nevýhodné si ho brát a stěhovat se k němu se svými sedmnácti kočkami. Prostě by to časově nevycházelo, nakolik asi nebude nesmrtelný. Blé.)
Máme volný týden, takže se trochu seškrábu do školy -hh keep dreamin hh- a ještě bych chtěla dát dokupy to své portfolio. Nenapadá vás, ja kreativně na to?

A tak. Nevím, moc se necítím na psaní, ehhm, takže pro změnu tu budou fotky. Žádný fotograf nejsem a vesměs máme foťák s až nemocně poslintaným objektivem, takže to vypadá, jak vypadá. Chmm.

Thursday, October 25, 2012

Take my mind off you


 I want to die with a hand on my heart
Zaz - Je veux

Chňa. Poslouchám Zaz, mám nakousnutý zákusek a válím se tu v hotovém moři letáčku. Pomalu chodím na výstavy jen proto, abych tam posbírala všechny ty papírky a doma si je lepila do jedné knížky. :3 A víte co? Vůbec mi těch stromů není líto.
Jinak, pro zajímavost, byli jsme na Foto-Automaten-Kunst, kdyby byl někdo v okolí a tak, mohu jen doporučit. Mají tam jednu strašně zlatou nahrávku Andy Warhola, nyahh.


Dneska pro vás mám jen takovou 'maličkost' (Maličkost jako maličkost, zabrala mi asi 2, skoro 3 hodiny.) Nevím, možná jste ji už viděli, chvilku jsem ji měla v menu, ale moc se mi tam nehodila.
Jinak, neskrývá žádnou hlubší myšlenku, či význam, prostě je. Upřimně, je možná i tak trochu otravná, všichni mi ji hrozně chválí, ale já sama ji vůbec nemám ráda, eehhm. Tak uvidíme, co mi na ni řeknete vy:

Plná verze

Sunday, October 21, 2012

10# Nobody speaks as loud as my heart does

Zas jednou něco ze skicaře, podkreslené
už tabletem, něco jsem zkoušela.
Nobody said it was easy, 
No one ever said it would be so hard

V poslední době se mi zdá, že jsem strašně neupřímná. Teda, neupřímná. Raději se vyhýbám jistým tématům, protože brr, hnisají a bolí a je lepší se tvářit, že tam nejsou. Naštěstí se jaksi vsakují, yuppe.
A taky píšu o strašných blbostech, jakože po cestě domů jsem zakopla o balíček after eight a že mám ráda after eight a proč mi nikdo nechce dát after eight? Aspoň mám pocit, že takhle zní mé články. Whatever.
Plivání usměvavých smajlíků všemi směry pokračuje. A trochu jsem se pohla v tom zaseklém skoku směrem k zemi, ale zatím to nevypadá na žádný pád.
Vzpomínáte si na tu grafickou nabídku, co jsem o ní škrtala ještě minule? Tak, ještě ve čtvrtek jsem ukázala své patlaniny učitelce výtvarky  a řekla mi, že bych klidně mohla napsat nějakému magazínu, nejlépe ženskému. (How ironic - já, která má problémy se ráno učesat, má kecat do takových věcí.) Takže je jasné, že Als se hned vidí minimálně ve Vogue, hh.
Ne, vážně, má pravdu, měla bych si seškrábat pořádné portfolio, vyfouknout si vlásky z ksichtíku a začít se strkat lidem pod nos. Něco chci dokázat - a měla bych na tom začít pracovat.
Ano, je mi jasné, jsem jeden z milionů, co má to prokleté kouzlo v rukách (Myslím kreslení, eeehm.) a tak, jenže pro jednou mohu být pozitivní a tvářit se, že něco i zvládnu, no ne? Dost dlouho jsem poslouchala, jaká neschopná, vyjebaná kurva a píča jsem a proč vlastně žiju (Omfg i love my family so much.), protentokrát bych se na to mohla vykašlat a prostě jít dál. Je mi jasné, že pod zemí bych byla mnohem praktičtěji uložená, ale když jsou ty rakve v poslední době tak drahé, sob sob.
Je trochu otravné, že vždy, když se vracím domů s tím svým úsměvem, tak jediné, co dostanu, je ta ledová sprcha, takové to kopnutí dolů, aby mě pak ani nenapadlo vylézt z pokoje, nebo se tvářit, že žiju. Zbožňuju Vídeň a cítím se tu víc doma než kde jinde, jenže tenhle dům nenávidím, nebo spíš to, co mě k němu váže. 

Wednesday, October 17, 2012

9# We need sweets every now and then

 Edit: Za a), teď jsem si to tu přečetla a sakra, proč tu píšu právě ty nejblbší části mého života, takové ty ukousnuté rohy? Divím se, že mě nemáte za naprostého magora, nebo dítě. :D
Za b), aktuálnější verze obrázku.

Ich wusste, wenn ich die rote Tür öffnete, würde das mein Leben zerstören.
Harlan Coben - In seinen Händen

Hömm hömm. Nebyla jsem si jistá, jestli vám mám sem plivat všechny ty usměvavé smajlíky, kterými je plný můj život, ale bylo mi řečeno, že kľudne. So, ehhm.
Válí se mi tu na stole hrnek horkého čaje a yayy, mám pocit, že dokonce už i z něho se na mě šklebí ty úsměvy. A vůbec mi nevadí. Před tím bych jim šla vyškrábat po jednom všechny zoubky, ale teď jsem ráda, že je vidím.
Nevím, celý můj momentální život je tak lidský. Nekňourám v rohu a neryju si do tváře, jak předtím. A nekňučím nad trojuhelníky, které nemůžu dostat. (Trojúhelník jako 'a' jako februárovité stvoření jako blehh.
Víte, jaký nezvyk to je, chovat se zase normálně? Měla jsem asi rok nějaké zatmění, nebo nevím, ale konečně jsem si rozsvítila lampu. Že mě to doteď nenapadlo.
Našla jsem osobu, která souhlasí s tím, že kalhoty ze Zary jsou světová krize. A že po papírnictví musí následovat už jen osmé nebe. A plno dalších maličkostí, na které si teď nevzpomenu, ale vsadím se, že víte, na co myslím. Víte, takové ty puntíky, co tvoří přátelství.
Nemluvě o tom, že jsem do zdraví vyškrábala několik ran a jsou tu lidi, které mám raději a raději a říkám vám, žiju si tak lidsky. Už mi ani nevadí, že dýchám tak nahlas a že mi tak rychle tluče srdce.
A učitel informatiky, který má cosi kdosi i s výrobou počítačových her mi nabídl, jestli bych nechtěla pro něj pracovat jako grafička, klidně bych za to něco i dostala. Takže jsem mu řekla, že jasně, kdy budeme mít svatbu?

Ve zkratce nestíhám ani kreslit to vše, co se v mém okolí děje. Takže tu máte aspoň menší náhled, trochu neaktuální, ale pro změnu teda je to kreslené a focené, jen jsem to jen dobarvovala:

Plná verze >> tu <<


Co si myslíte tentokrát? Byla bych zvědavá i na nějakou tu kritiku.

Sunday, October 14, 2012

#8 Back from exile


I'm pissed cause you came around
Why don't you just go home?
Papa Roach - Scars

 K obrázku: LuckyLungs je má čistě imaginární značka cigaret, pro kterou se doslova vraždí v Deepside. Sikky má z krabiček dokonce postavený celý zámek. Protože vaše plíce můžou být šťastné, když kouříte LL. :'3 (Jaký marketing tu už vedu.)
Jinak, naprosto zbožňuju kreslit dým jakéhokoliv druhu. Cítím se přitom jako velký secesionista, víte jak, všechny ty propletené linie a spletené tahy. Klidně bych to kreslila celý den.
Vtipné je, že na papíře to mám hotové ani ne za mrknutí, ale na počítači si u toho můžu zkousat ruku, než to dokreslím, grrr.
Vesměs kouř for life. Nejraději bych se někdy plácla na zem a kreslila random kouřící lidi. Je strašně vtipné je při tom sledovat, jak si někteří myslí, že při tom vyrostou o nějakých deset, dvacet cm. Kuřáci jsou kategorie sama pro sebe.
And so.

Wednesday, October 3, 2012

7# Walk to the Whatisit?.

I talk to God as much as I talk to Satan,
cuz I want to hear both sides.
 Chhm. Ano, vím. Pořádně jsem se zakopala. Teda. Zakopla jsem o vlastní noc a nechtělo se mi vstávat. *grin*
Ne, vážně. Toto. V poslední době to mě všichni šťouchali a nestíhala jsem se otáčet, ani nic. Momentálně že mám snad půl hodinku, abych se hluuuboce nadechla. A pak mě zase strčí pod tu vodu a budu moct jen doufat, že mi dech vystačí. Whatever.
V poslední době si ani nemůžu vybrat, jak se cítit. Nabízí se mi tyto možnosti:
a) Hryzat si nejen své nehty a dále už i ruce, ale rovnou i ty spolusedícího ve škole, protože nevím co je ssss... jistou dost důležitým 'tím', které mi moc rádo připomíná, že omfg, i have feelings, FEELINGS!
b) Naštvaně vrčet a kousat a hryzat, protože mi zase sahají na věci. Vážně. Nesahejte mi na věci.
c) Dloubat do dírky na lavici v principu ze stejného důvodu, jak a).
d) Ustlat si na všech těch štosech papírů, co mi dala ruštinářka. Jako. Klidně si můžu vyjet na Sibiř a přes zimu si nimi topit.
e) Být prostě šťastná. Ale to je moc hezké na to, aby to byla pravda, o jednoduchosti ani nemluvě.
Hmm. Co byste si vybrali vy? Já asi budu prostě dál spát, popřípadě kousat čokoládu v rohu a šklebit se.

Jinak, už asi rok a půl a pár měsíců a snad i dnů jsem Oli vzpomínala video, ve kterém kreslím. Teda, aby bylo jasné, jde o minutu a něco a vlastně jen vybarvuju vlasy obrázku Tee, který jste mohli vidět >> tu <<. A rovnou vám teda přináším i onu dobarvenou verzi. ^_^


Video v pokračování.